• KOMPAS

Podněty uskupení KOMPAS pro Expertní panel MŠMT

Aktualizováno: 19. 2.

Podněty uskupení KOMPAS k tématu směřování vzdělávacího systému ČR v kontextu aktuálního reformního procesu



Koalice mezioborových pedagogických asociací a skupin (KOMPAS) je volným seskupením oborových profesních asociací, spolků a skupin, jež spojuje zájem o vzdělávání a proměny českého vzdělávacího systému. Členové tohoto uskupení zastupují početné představitele různých vzdělávacích oborů a oblastí, učitele z praxe, oborové didaktiky nebo další odborníky (např. na neformální vzdělávání).


Koalice vznikla v roce 2021 s cílem zapojit se do aktuálního procesu revizí národního kurikula tak, aby změny byly smysluplné, koncepční a aby vycházely z aktuálního stavu vzdělávacích oborů a jejich postavení ve vzdělávání. Naší společnou vizí je vyvážené, konsensuální a profesionálně konstruované kurikulum pro 21. století, jež bude respektovat potřeby dětí a společnosti v podmínkách a trendech současného světa.


Chceme podporovat širokou diskusi o inovacích kurikula a propojovat pedagogy z praxe, akademickou sféru a odbornou veřejnost i zástupce progresivních a inovativních firem, aby se změny rámcových vzdělávacích programů – klíčových dokumentů českého vzdělávacího systému – prováděly na základě konsenzu a s oporou o současný pedagogický výzkum. Chceme rovněž přispět ke sdílení informací a idejí, k mezioborové spolupráci a systémové profesní podpoře pedagogů formálního i neformálního vzdělávání při zavádění nového kurikula do praxe. Tematizovat chceme také žádoucí propojování formálního a neformálního vzdělávacího sektoru tak, aby česká škola využívala dalších moderních edukačních médií a vzdělávacího potenciálu muzeí, galerií, knihoven, science center, živé kultury a dalších aktérů neformálního vzdělávání.


Domníváme se, že by reformní proces měl probíhat v rámci široké celospolečenské diskuze. Je nutné klást důraz na otevřenost, transparentnost, participaci a získávání důvěry. Výsledkem reformy by měl být konsenzus odborné i laické veřejnosti napříč politickým spektrem. Zásadní reformu vzdělávacího systému nelze provádět pouze v horizontu čtyřletého volebního období.


Co potřebují mladí lidé pro život ve 21. století?


Povaha současného světa, proměnlivost a dynamičnost jeho vývoje nevratně proměnila způsob, jakým je třeba pohlížet na vzdělávání mladých lidí. Posun ke kompetencím, který nastal již v minulé reformě, považujeme za správný, kompetence však nelze pěstovat bez oborového zakotvení, resp. bez vzdělávacího obsahu nebo bez péče o konkrétní propojení obsahu výuky a přesahu do obecné úrovně kompetencí. Kompetence a gramotnosti nelze chápat jako izolované koncepty, jejichž naplnění je samo o sobě „dobré“. Je třeba je pojímat komplexně, holisticky, ve spojení se vzdělanostní základnou. Klíčové kompetence by tedy měly být více propojeny se vzdělávacím obsahem, zakotveny v oborech, jejich formulace by měla být stručná, jasná a jednoznačná.


Napětí mezi vzdělávacími obsahy a kompetencemi (resp. gramotnostmi) by mělo vést k permanentní debatě nad tím, co přesně budování kompetencí nebo gramotností znamená a jak mohou být pěstovány v rámci oborů a oblastí. Doporučujeme pracovat s mezinárodně vymezenými kompetencemi a gramotnostmi, jejichž formulaci předcházel proces diskuse a na nichž se shodují autority mezinárodního rozměru.


Jako komplexní vnímáme vymezení Compass for education, 21st century skills (OECD Future of education and sklills 2030), které neopomíjí žádnou z důležitých složek, včetně kulturní kompetence, kreativity nebo zvídavosti, jež mezi aktuálně vymezenými kompetencemi českého kurikula chybí. Z uvedené klasifikace jasně plyne rozdíl mezi kompetencemi a gramotnostmi; gramotnosti odpovídají jednotlivým oborům, přičemž žádná není opomenuta (konkrétně digitální, finanční, kulturní a občanská). Za inspirující považujeme také zařazení žádoucích charakterových kvalit žáků.


Rozšíření spektra kompetencí nechápeme jako „další nálož“ nebo novou zátěž pro učitele, spíše napravení směrem k žádoucí komplexitě (po ní oborové komunity již dávno volají). Dané vymezení také umožňuje lepší provázání s oblastmi vzdělávání, resp. přestává být slepé k benefitům a potenciálu některých vzdělávacích oblastí (Umění a kultura). Zdůrazňuje také kompetence, jejichž pěstování vychází z evropské kultury stavící na dovednostech a specifikách, jež vedou k inovacím a kreativním řešením ve vědě, technice, technologii, průmyslu nebo v rámci naléhavých společenských či environmentálních problémů.




16 klíčových dovedností pro 21. století definovaných na Světovém ekonomickém fóru v Dubaji; obr. převzat z dokumentu 16 Skills for 21st Century Education (Raymond de Villiers, 2016), https://www.tomorrowtodayglobal.com/2016/04/25/16-skills-21st-century-education/



Doporučujeme také zohlednění nové situace, jež nastala ve vzdělávání mimo jiné vlivem pandemické situace a akcelerace využívání digitálních médií. K zamyšlení nad novou realitou může posloužit např. níže uvedené a přehledné komunikování „nové normy“:



Zdroj: OECD Future of Education and Skills 2030 project background; https://www.oecd.org/education/2030project/about/E2030%20Introduction_FINAL_rev.pdf



Doporučení pro Expertní panel MŠMT: Zachovat kompetence, resp. gramotnosti, ale pro potřeby dokumentu je jasně definovat; inovovat jejich soubor podle Compass for education, 21st century skills. Jsou komplexní, umožňují lepší provázání s oblastmi vzdělávání a lépe než dosavadní vymezení postihují to, co budou žáci potřebovat v budoucnu.


Co by měla reforma akcentovat a z jakých dalších impulsů (kromě Strategie 2030+) by měla čerpat?


Domníváme se, že reforma by měla vycházet z kvalitních zahraničních zdrojů – viz např. 16 Skills for 21st Century Education (akcentovat uvedené pilíře – konkrétní gramotnosti, kompetence a charakterové kvality), Learning Compass 2030+ OECD atd. (viz výše). Využití praxí prověřených zahraničních zkušeností je nejen žádoucí, ale i nezbytné právě tak jako opora o současný domácí pedagogický výzkum (zejména v oblasti zakotvení kurikula v praxi). Cílem reformy by mělo být především rozvinout touhu po poznání a schopnost se učit. K tomuto obecnému cíli je potřeba získat a rozvinout řadu klíčových kompetencí, absorbování určité sumy vědomostí a dovedností. Cíle nelze dosáhnout bez využití možností jak formálního, tak neformálního vzdělávání.


Klíčové kompetence a gramotnosti: Propojit klíčové kompetence a gramotnosti se vzdělávacím obsahem, zakotvit je v daném oboru; stručně, jasně a jednoznačně formulovat, nepřehlcovat RVP akademickou terminologií; zkrátit a zjednodušit teze. Tam, kde je to možné a účelné, by měly být klíčové kompetence nazvané stejně pro jednotlivé stupně vzdělání, případně by měla být jasně stanovena návaznost kompetencí na daném stupni vzdělávání na stupeň předcházející.


Kurikulum by nemělo být dogmatem, školám by měla být ponechána volnost a důvěra při nastavování vnitřního rámce vzdělávání.


Ověřovat klíčové kompetence s přihlédnutím ke specifiku ověřovaného; pokud je možné výstup objektivně hodnotit, je externí ověřování kompetencí na místě (cizí jazyky, didaktické testy v mateřském jazyce); tento nástroj umožní zaručit, že skutečně všichni žáci požadovaných kompetencí dosáhnou; v oblastech, kde ovšem exaktně hodnotit nelze (např. v případě maturitních slohových prací) jsme bezvýhradně proti centrálnímu hodnocení slohů. Vzhledem ke specifikům literatury je také důležité ponechat ústní zkoušku v kompetenci škol; jedině tak lze zabránit formalismu a učení se nesmyslným analýzám z internetu.


Jádrové a rozvíjející učivo


Obsahem RVP by mělo být pouze jádrové učivo, jež by mělo být také jediným učivem ověřovaným v rámci testování žáků základních škol a společných přijímacích zkoušek. Stanovení jádrového učiva pro jednotlivé předměty by neměli provádět pouze odborníci v daném oboru, ale mělo by být výsledkem mezioborové spolupráce. Rozvíjející obsah by měl být ponechán na jednotlivých školách a jejich zaměření. Pokud se rozvíjející obsah stane součástí RVP, nezanedbatelná část škol se ho bude snažit dostat do běžné výuky, bude se také objevovat v centrálních přijímacích zkouškách a nedojde tak ke kýženému snížení rozsahu učiva a výstupů.


Při redukci a inovaci vzdělávacích obsahů by měla být hlavním kritériem užitečnost (čím daný obor obohacuje žákovu zkušenost, rozhled a poznání světa), potřeba pro další etapy vzdělávání (vytváření základu pro další kompetence) a uplatnění v budoucím životě. Na středoškolském stupni by neměl být vzdělávací proces deformován přípravou na maturitní zkoušku (žáci se učí pro život, nikoliv pro jeden z výstupů).


Uzlové body, průřezová témata


V rámci RVP by mělo být zaručeno propojení jádrového učiva souvisejících oborů v uzlových bodech (potřebný matematický aparát je vhodné do RVP zařadit dříve, než bude využit např. ve fyzice; dále není možné z matematiky vypustit učivo, které poskytne matematický aparát pro jádrové učivo z fyziky nebo chemie).


RVP by mělo umožňovat propojení blízkých oborů a učení v souvislostech; např. na dějiny lze nazírat v širokých kulturních souvislostech – bylo by tedy logické umožnit propojenost a synchronicitu oborů jako je dějepis, filozofie, literatura, dramatické umění, film, hudba, výtvarné umění, architektura, zeměpis; stejně tak souvisí matematika s fyzikou atd.


Digitální gramotnost


Doporučujeme integrovat digitální gramotnosti a informační myšlení do jednotlivých předmětů; nesnižovat hodinovou dotaci stávajících předmětů kvůli informatice; zavádění dalších hodin pro předmět informatika chápeme, nemělo by však k němu docházet na úkor dalších předmětů; tyto dovednosti lze vyučovat v souvislosti s jednotlivými předměty; tak by se žáci naučili aplikovat informatické myšlení a dokázali by v jednotlivých oborech prakticky využívat informační technologie.


Druhý cizí jazyk


Doporučujeme zvážit efektivitu výuky druhého cizího jazyka na základních školách; většina členů Asociace metodiků cizích jazyků (AMATE) se kloní k názoru, že v případě 1. cizího jazyka nelze snížit hodinovou dotaci a že 2. cizí jazyk by měl být pro žáky volitelný předmět, ne povinný (slabí žáci totiž nezvládají v případě 2. cizího jazyka ani ten první). Povinná výuka 2. cizího jazyka pro všechny žáky takovým způsobem a s takovými výstupy, jak je zakotveno v současné verzi RVP ZV, není vhodná. Škola by však měla povinnost nabízet 2. cizí jazyk jako volitelný, zájemci by měli mít možnost dosáhnout v něm ověřitelné úrovně podle SERR.


Pokud zůstane 2. cizí jazyk jako povinný, navrhujeme změnit koncepci jeho výuky tak, aby přispíval k rozvíjení vícejazyčnosti a chápání kulturní diverzity. Odstoupit od současného prioritního učení se gramatice a slovní zásobě, pojímat další cizí jazyk spíše jako bránu k pochopení jazykové a kulturní mnohosti.


Didaktická rovina vzdělávání, metody učení


Doporučujeme akcentovat didaktickou rovinu vzdělávání, metody a nástroje, jakými jsou realizovány revidované obsahy vzdělávání a naplňovány nové vzdělávací cíle. Nutný je důraz na aplikaci metod kritického myšlení, tedy schopnosti analyzovat, vyhodnocovat, rozvoj kreativity, kreativního učení a zapojování tvořivých metod do výuky za účelem jejího zefektivnění, zatraktivnění i odlehčení (i za účelem podpory motivace a zájmu žáků); kreativita je důležitou schopností upotřebitelnou ve všech oborech. V humanitních oborech je žádoucí více klást důraz na učení skrze umění; ovšem požadavek kreativity by měl prostupovat všemi obory, nikoliv jen uměleckými.


Je třeba podporovat různé typy poznávání skutečnosti a uvědomování si světa (impakty "zvenku školy", z tvůrčí sféry, z oblasti vědy a umění, z praxe), poznávání fungování reálného prostředí může přispět k motivaci a k vyjasnění profesní orientace žáků.


Pro zefektivnění výuky je nutné snížit počet žáků ve třídách.


Neformální vzdělávání


Doporučujeme spolupracovat se subjekty neformálního vzdělávacího sektoru, využít jejich potenciálu, inovací a obsahu, který nabízejí pro naplňování cílů formálního vzdělávání; tuto spolupráci deklarovat jako žádoucí ve strategických dokumentech. Formulovat místa neformálního vzdělávání (muzea, galerie, knihovny, science centra, technické a IT kluby atd.) jako partnery pro oficiální, formální vzdělávací sektor (přímý kontakt s originály a exponáty, zpestření a zkvalitnění výuky, motivace).


Je třeba systematicky a systémově podporovat začleňování návštěv těchto institucí do vzdělávacího plánu. Spolu s návštěvou koncertů a divadel vyčlenit pro tyto aktivity v rámci výuky čas, který bude vnímán jako plnohodnotná forma vzdělávání, a to jak vzhledem k dopadu na výsledek vzdělání žáků a studentů, tak vzhledem k platovému ohodnocení zúčastněných pedagogů, kteří tuto návštěvu ve své výuce připravují a následně reflektují. Školy by měly být svými zřizovateli k těmto návštěvám různými způsoby motivovány a podněcovány k rozvoji společných projektů škol a těchto institucí.


Sociální aspekty učení


V souvislosti se sociálními aspekty učení doporučujeme pracovat s klimatem školy, wellbeingem; českým školám se nedaří pěstovat pozitivní atmosféru: v mezinárodních srovnáních žáci ČR patří mezi ty, kteří do školy chodí nejméně rádi. Důležité je budování pozitivního vztahu ke škole a vzdělávání, vzájemná důvěra mezi aktéry vzdělávání; je dobré klást důraz na motivaci k učení a na formativní hodnocení, podpora růstového učení žáků, tzv. filozofie úspěšné školy.


Je třeba akcentovat také bezpečnost a funkčnost vzdělávacího prostředí.


Osobnost učitele


Reformy ve školství nelze spouštět do praxe jejich zavedením bez vhodné a dostatečné předchozí přípravy učitelů. Je nezbytné mít garantovanou možnost celoživotního vzdělávání, motivovat k němu. Skutečnou změnu mohou uskutečnit pouze vysoce motivovaní a kvalifikovaní učitelé a učitelky.


Na školách nebývá zvykem starost o kvalitu a sdílení pedagogických témat. Mnohde chybí zpětná vazba, supervize, mentoring. Učitelé jsou často nuceni přizpůsobovat se novým změnám, které nejsou kontinuální, jsou zahlceni administrativou. Slabinou je také leadership: ředitelé jsou v současné době nuceni být spíše ekonomickými správci, místo aby byli manažery kvality vzdělávání.



Doporučení pro Expertní panel MŠMT: Usilovat skutečně o co nejširší konsensus, založený na studiu zahraničních vzdělávacích systémů, relevantních datech současného pedagogického výzkumu a také na aktuálních zkušenostech a reflexích z pedagogické praxe. KOMPAS může vytvořit sdílený prostor pro podněty, sbírání dat a získávání zpětné vazby. Je schopen vygenerovat skupiny odborníků z praxe pro každý vzdělávací obor z oblasti formálního i neformálního vzdělávání.




14. února 2022




Mluvčí KOMPASU:


PhDr. Milan Motl, Ph.D. PhDr. Martin Rusek, Ph.D.

tel: 777 744 950 tel: 728 669 584

info@kompas.education

www.kompas.education




KOMPAS – Koalice mezioborových pedagogických asociací a skupin


Seznam zapojených asociací a skupin:

Jednota českých matematiků a fyziků – doc. RNDr. Alena Šolcová, Ph.D.

Česká sekce INSEA – International Society for Education Through Art – doc. Petra Šobáňová, Ph.D.

Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd – Mgr. Tereza Vodičková

Asociace učitelů dějepisu České republiky – Mgr. Pavel Martinovský

Komora edukačních pracovníků Rady galerií České republiky – Mgr. Lucie Haškovcová, Ph.D.

Asociace učitelů hudební výchovy – PhDr. Milan Motl, Ph.D.

Asociace výtvarných pedagogů – Mgr. Alena Hůrková

Česká společnost chemická – prof. RNDr. Hana Čtrnáctová, CSc.

Česká geografická společnost – doc. RNDr. Dana Řezníčková, Ph.D.

Společnost učitelů českého jazyka a literatury – PaedDr. Lenka Dohnalová, Ph.D.

Asociace češtinářů – Mgr. Josef Soukal

Česká Orffova společnost – PaedDr. Lenka Pospíšilová

Společnost Pavla Jurkoviče – Mgr. et Mgr. Martin Rudovský

Asociace muzeí a galerií ČR – Mgr. Irena Chovančíková

uMĚNÍM – Platforma pro kreativní učení – MgA. Tereza Krejčí

Sekce vzdělávání SKIP ČR – Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR – Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.

Asociace metodiků cizích jazyků – Mgr. Jana Čadová

Uměleckohistorická společnost – prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.

Asociace pro mezinárodní otázky Mgr. Vít Dostál, Ph.D.

Sdružení pro tvořivou dramatiku – prof. Mgr. Jaroslav Provazník

Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu – Mgr. Pavel Bednařík

Stipendijní Akademie MenART – MgA. Irena Pohl Houkalová


Podporovatelé Koalice mezioborových pedagogických asociací a skupin:

MgA. Katarína Kalivodová, ArtD., ředitelka Společnosti pro kreativitu vzdělávání

Mgr. Johana Lomová, Ph.D., Spolek Skutek, VŠUP – UMPRUM, Uměleckohistorická společnost

Mgr. Tomáš Hazlbauer, Centrum pro demokratické učení

Anna Demchuk, Nezávislé sociálně ekologické hnutí MgA. Irena Pohl Houkalová, ředitelka celostátního festivalu ZUŠ Open, Stipendijní Akademie MenART


Experti Koalice mezioborových pedagogických asociací a skupin:


Mgr. Petr Čáp, Centrum občanského vzdělávání, výkonný ředitel NS MAS

Mgr. Michal Kupka, Profesní sekce ZŠ při ČMOS PŠ


Spolupracovníci Koalice mezioborových pedagogických asociací a skupin:


Mgr. Petra Slámová, Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd, koordinátorka pro Ústecký a Liberecký kraj

Mgr. Lucie Jagošová, DiS., předsedkyně Komise pro práci s veřejností a muzejní pedagogiku AMG

Mgr. Markéta Illová, členka Asociace češtinářů

MgA. Zuzana Demlová, Platforma pro kreativní učení – uMĚNÍM

PhDr. Martin Rusek, Ph.D., člen odborné skupiny Chemické vzdělávání, Česká společnost chemická, Pedagogická fakulta UK Praha

Mgr. Irena Eibenová, místopředsedkyně, Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd

Mgr. Ivana Vykypělová, místopředsedkyně Asociace výtvarných pedagogů

MgA. Kateřina Bílková, Platforma pro kreativní učení – uMĚNÍM

Mgr. Marie Pánková, Platforma pro kreativní učení – uMĚNÍM




118 zobrazení0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše